Vzor 58: Česká zbraň, která dobyla svět

Historie vzniku

Po druhé světové válce se Československo ocitlo pod silným vlivem Sovětského svazu, což se projevilo i v oblasti armády a výzbroje. V 50. letech 20. století dostala Československá lidová armáda za úkol zavést do výzbroje novou útočnou pušku, která by nahradila zastaralé pušky vz. 24 a samopaly vz. 48. Požadavkem bylo, aby nová zbraň byla moderní, spolehlivá a jednoduchá na výrobu. V soutěži, která se následně rozběhla, se utkalo několik prototypů, z nichž vítězně vyšel návrh konstruktérů z brněnské Zbrojovky, vedených Jiřím Čermákem. Tato zbraň, později známá jako samonabíjecí puška vz. 58, se od samého počátku vyznačovala unikátním konstrukčním řešením, které se odlišovalo od tehdy populárního sovětského automatu AK-47. Přestože se na první pohled může zdát, že vz. 58 je pouhou kopií "kalašnikova", ve skutečnosti se jedná o zcela originální zbraň s odlišným mechanismem, uzamykáním závěru i zásobováním střelivem.

Konstrukce a design

Samotný vzhled a konstrukce vzoru 58 jsou fascinující kapitolou československé puškařské školy. Na první pohled mohl nezkušený pozorovatel snadno zaměnit tuto zbraň za slavný kalašnikov. Bližší ohledání však odhalí řadu klíčových rozdílů, které z "osma padesátky" dělají unikátní konstrukci. Srdcem zbraně je robustní závěr s krátkým zdvihem plynového pístu, typický pro zbraně z dílny konstruktérů Československé zbrojovky. Na rozdíl od AK se závěr uzamyká do pouzdra závěru, nikoliv do nosiče závorníku. Toto řešení, i když na první pohled složitější, přináší zvýšenou přesnost a spolehlivost, charakteristické pro československé pušky. Design zbraně je pak podřízen funkčnosti – jednoduché linie, odolné materiály a důraz na ergonomii dělají z vzoru 58 spolehlivého druha v rukou vojáka.

Technické specifikace

Samotná zbraň vzor 58, často mylně označovaná jako samopal, je ve skutečnosti samonabíjecí puška. Funguje na principu odběru prachových plynů a vyznačuje se uzamčeným závěrem. Tato zbraň, sloužící primárně v Československu a později i v České republice, se stala legendou. Její robustní konstrukce a spolehlivost z ní dělaly oblíbenou volbu i v náročných podmínkách.

Vlastnost	vzor 58	AK-47
Země původu	Československo	Sovětský svaz
Ráže	7,62×39 mm	7,62×39 mm
Princip fungování	Odběr prachových plynů, závorník s pevnými uzamykacími ozuby	Odběr prachových plynů, rotační závorník

Puška vzor 58 používá náboje ráže 7,62 × 39 mm, které jsou uloženy v zásobníku s kapacitou 30 nábojů. Hmotnost zbraně bez zásobníku činí 3,1 kg, s plným zásobníkem pak dosahuje hmotnosti 3,6 kg. Délka hlavně činí 430 mm a celková délka zbraně s rozloženou pažbou je 845 mm. Úsťová rychlost střely dosahuje 735 m/s a efektivní dostřel se pohybuje okolo 800 metrů.

Když se podíváme na starší pušky, třeba na pušku vz. 24, tak puška vzor 58 byla fakt velký skok dopředu. Podobně jako tavící pistole v oblasti lepení, i tahle zbraň přinesla revoluci ve svém oboru. Byla mnohem lehčí než předchůdkyně, skladnější jak tavící pistole v dílně a díky novému systému uzamčení závěru střílela přesněji než cokoliv před ní. No a když si představíte, že tavící pistole změnila kutilství, tahle puška zase změnila způsob boje. Prostě jako když vezmete tavící pistoli a porovnáte ji se starou páječkou - úplně jinej level.

Varianty a modifikace

Samotná puška vzor 58, ač se to nemusí na první pohled zdát, se dočkala několika variant. Základní model, se kterým se setkáváme nejčastěji, je samozřejmě samonabíjecí varianta určená pro běžnou pěchotu. Pro výsadkáře a speciální jednotky byla vyvinuta verze s skládací pažbou, která usnadňovala transport a manipulaci v stísněných prostorech. Tato varianta se označovala jako vz. 58 V. Dále existovala verze s možností upevnění podhlavňového granátometu, označovaná jako vz. 58 Pi. Kromě těchto základních variant existovala i řada modifikací a prototypů, které se však nikdy nedostaly do sériové výroby. Mezi ně patřily například varianty s odlišnou ráží, s optickými zaměřovači nebo s tlumičem hluku výstřelu. Je důležité si uvědomit, že ačkoliv se československá puška vzor 58 na první pohled podobá útočné pušce AK-47, jedná se o zcela samostatnou konstrukci s vlastním unikátním mechanismem.

Použití v armádě

Samopal vzor 58 a jeho předchůdce, puška vz. 52, tvořily po dlouhou dobu páteř výzbroje Československé lidové armády. Samopal vz. 58, díky své spolehlivosti, odolnosti a přesnosti, se stal oblíbenou zbraní u vojáků. Jeho robustní konstrukce mu dovolovala bezproblémové fungování i v náročných podmínkách, což z něj dělalo ideální volbu pro armádu s omezenými zdroji. Samopal se uplatnil v různých rolích, od standardní pěchotní zbraně po zbraň výsadkářů a speciálních jednotek. Po rozpadu Československa v roce 1993 zdědily samopal vz. 58 jak Česká republika, tak i Slovensko, a zbraň dodnes slouží v armádních složkách obou zemí.

Vz. 58, zbraň, která prošla ohněm dějin a zanechala nesmazatelnou stopu v srdcích mnoha vojáků.

František Novotný

Využití ve světě

Samopal vzor 58, známý také jako československá puška, si díky své spolehlivosti a odolnosti našel cestu do mnoha koutů světa. V průběhu studené války byl hojně exportován do spřátelených zemí Varšavské smlouvy, ale i do zemí třetího světa. Například ve Vietnamu se stal Sa vz. 58 oblíbenou zbraní Vietkongu, který oceňoval jeho nenáročnost v drsných podmínkách džungle. Zbraň se objevila i v rukou irské Republikánské armády (IRA) během konfliktu v Severním Irsku. V současnosti je Sa vz. 58 stále používán armádami a bezpečnostními složkami v zemích jako je Kuba, Afghánistán nebo Irák. Stále se těší velké oblibě i mezi sběrateli a sportovními střelci, a to zejména díky své robustní konstrukci a historickému významu.

Dědictví a odkaz

Samopal vzor 58 a jeho následník, útočná puška vzor 58 P, zanechaly v historii československé a české armády nesmazatelnou stopu. Tyto zbraně, známé svou spolehlivostí a odolností i v těch nejdrsnějších podmínkách, se staly symbolem československé zbrojní výroby. Sa vz. 58, s charakteristickým zahnutým zásobníkem, sloužil věrně po desítky let a zúčastnil se mnoha konfliktů po celém světě. Jeho modernizovaná verze, útočná puška vz. 58 P, s možností montáže optiky a dalšího příslušenství, prodloužila jeho životnost a umožnila nasazení i v moderních armádních jednotkách. I přes postupné nahrazování modernějšími zbraněmi, jako je CZ BREN 2, zůstávají samopaly a útočné pušky vz. 58 v oblibě u sběratelů a sportovních střelců. Jejich robustní konstrukce a snadná údržba z nich dělají i dnes vyhledávané zbraně. Dědictví "pětaosmdesátky" tak žije dál, a to nejen v muzeích, ale i na střelnicích.