Zapomenutá válka: Búrská válka a její dopad na Jižní Afriku

Počátky napětí

Když se podíváme na příčiny búrské války, musíme se vrátit do doby, kdy se v Transvaalu našlo zlato. To bylo v roce 1886 a všechno to odstartovalo pořádný rozruch. Do búrského území se začali houfně stěhovat cizinci, kterým se říkalo uitlandeři - hlavně to byli Britové, co přišli za vidinou bohatství. A představte si, že těchto přistěhovalců bylo brzy víc než původních obyvatel. Měli v rukou většinu peněz, ale nesměli o ničem rozhodovat. Prezident Paul Kruger a jeho vláda je drželi zkrátka.

Búrům se to samozřejmě hodilo do krámu, jenže se báli, že je Britové nakonec převálcují úplně. A Britové? Ti chtěli hlavně kontrolu nad zlatými doly a pořád víc tlačili na to, aby jejich lidi dostali nějaká práva. Bylo to jako sud s prachem - nejdřív to bouchlo v roce 1895, kdy se Jameson pokusil o převrat, a pak už to šlo ráz na ráz až k válce v roce 1899.

Vypuknutí války

Situace mezi Brity a Búry v jižní části Afriky se vyostřovala už od chvíle, kdy se na území dnešní JAR našlo zlato a diamanty. Britské impérium se snažilo získat kontrolu nad těmito bohatými nalezišti a sjednotit celou Jižní Afriku pod svojí nadvládou. Búrové, kteří byli potomky holandských kolonistů, se ale zuřivě bránili britskému rozpínání a chtěli si udržet samostatnost svých republik - Transvaalu a Oranžska. Po dlouhých letech napjatých vztahů a politických roztržek to nakonec 11. října 1899 vyvrcholilo tím, že Transvaal a Oranžsko vyhlásily Británii válku. Búrské jednotky okamžitě zaútočily na britskou kolonii Natal a obklíčily města Ladysmith, Mafeking a Kimberley. Britové, zaskočení tímto rychlým výpadem, museli urychleně poslat do Afriky posily. Tak začala druhá búrská válka, která se zapsala do dějin jako jeden z nejkrvavějších a nejdéle trvajících koloniálních konfliktů 19. století. Búrové sice neměli tolik vojáků, ale byli to skvělí a ostřílení bojovníci, kterým nečinilo problém přežít v drsných podmínkách africké buše. Britská armáda byla sice větší a měla lepší výzbroj, ale narážela na tvrdý odpor a těžko se vyrovnávala s neznámým terénem a guerillovou taktikou Búrů.

Britská převaha

Búrové byli skvělí střelci a dokonale znali místní terén, díky čemuž na začátku války překvapivě poráželi mnohem početnější britské jednotky. Britská armáda, která byla zvyklá bojovat hlavně proti domorodým kmenům v koloniích, narazila na nečekaně houževnatého a chytrého nepřítele. Jenže časem se ukázala obrovská síla Britského impéria. Británie jako tehdejší světová velmoc měla k dispozici ohromné množství vojáků a mohla do jižní Afriky poslat stovky tisíc mužů. Zatímco Búrové spoléhali jen na dobrovolníky a zahraniční dobrodruhy, Britové povolávali své pravidelné jednotky z celého impéria - z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu i Indie. Navíc měli Britové jasnou převahu v zásobování, zbraních i penězích. Mohli své vojáky zásobovat po železnici a používat děla a kulomety v takovém množství, o jakém si Búrové mohli nechat jen zdát. Postupně tak získávali na bojišti navrch a tlačili Búry do obrany.

Búrský odpor

Když vypukla búrská válka, nikdo nečekal, jak tvrdý oříšek Britové rozlouskávají. Potomci holandských přistěhovalců, hrdí Búrové, se zarputile bránili britským pokusům zabrat jejich domovinu - republiky Transvaal a Oranžský svobodný stát. Mezi nejobávanější patřili bittereinders, ostřílení jezdci a střelci, kteří dokonale znali každý kout své země a dokázali toho využít. Jejich taktika byla prostá, ale účinná - rychle zaútočit a stejně rychle zmizet. Pro britskou armádu to bylo jako boxovat se stínem. Búrové bojovali s neskutečným zápalem, který pramenil z jejich hluboké lásky k vlasti a touhy zůstat svobodní. Tahle válka spojila všechny Búry, od sedláků po měšťany. I když měli Britové víc vojáků a lepší výzbroj, búrský odpor jim pořádně zavařil a protáhl válku na dlouhé roky. Dodnes se mluví o statečnosti těchto bojovníků jako o symbolu vzdoru proti mocným tohoto světa.

Vlastnost	Búrská válka	První světová válka
Období	1899-1902	1914-1918
Účastníci	Britské impérium, Oranžsko, Transvaal	Centrální mocnosti, Dohoda a další

Taktika spálené země

Druhá búrská válka mezi lety 1899 a 1902 byla krutým konfliktem, ve kterém se početně slabší búrští vojáci postavili mohutné britské armádě. Ve snaze zpomalit britský postup začali Búrové systematicky ničit vše, co by nepřítel mohl využít. Pálili pole s úrodou, bourali farmy, zabíjeli hospodářská zvířata a vytrhávali kolejnice. Jejich cílem bylo zabránit Britům v přístupu k jakýmkoliv zásobám a zdrojům. Přestože tato strategie částečně fungovala, způsobila obrovské utrpení místním obyvatelům - jak búrským farmářům, tak původnímu africkému obyvatelstvu. Lidé přišli o střechu nad hlavou i o možnost si obstarat jídlo. Britové na tuto situaci zareagovali zřízením táborů, kam násilně přesunuli búrské civilisty, především ženy s dětmi. V přeplněných táborech panovaly děsivé podmínky - vězni neměli dostatek jídla, chyběla základní hygiena i léky. Mnoho lidí, hlavně malých dětí, tam zemřelo. Tento temný příběh búrské války dodnes vyvolává silné emoce a ukazuje, jak hrozné následky může mít válečný konflikt pro obyčejné lidi.

Britské vítězství

Búrská válka byla krvavý konflikt, který se rozhořel mezi mocnou Británií a malými búrskými státy na přelomu 19. a 20. století. I když se Búrové statečně bránili a využívali svých znalostí místní krajiny, britská armáda nakonec díky své ohromné převaze zvítězila. Búrští bojovníci sice byli skvělí střelci a dokázali Britům způsobit těžké ztráty, ale proti moderní výzbroji a početní převaze neměli dlouhodobě šanci. Zlom nastal, když Britové začali používat taktiku spálené země a zřizovat koncentrační tábory. Tím zasadili búrskému odporu drtivou ránu. V květnu 1902 búrští představitelé podepsali kapitulaci ve Vereenigingu a jejich země se staly součástí britského impéria. Tím skončil jeden z nejkrvavějších konfliktů tehdejší Afriky.

Búrská válka, ten krvavý střet na jihu Afriky, nám ukázala, že i v moderní době je imperiální touha po zlatě a moci schopna rozpoutat neuvěřitelné utrpení.

František Vlk

Následky války

Búrská válka se zapsala do dějin jako krvavý střet mezi mocnou britskou říší a búrskými osadníky na přelomu 19. a 20. století. Tříletý konflikt skončil porážkou obou búrských republik - Transvaalu a Oranžska, které Britové připojili ke své říši. Tragické následky války dolehly především na civilní obyvatelstvo. Britové zavřeli desetitisíce búrských žen a dětí do koncentračních táborů, kde jich mnoho podlehlo nemocem a hladu. Tyto tábory se staly mrazivým symbolem válečných hrůz a nelidského zacházení s civilisty. Válka také zpustošila celý region - farmy lehly popelem, hospodářství se zhroutilo a Búrové museli přijmout britskou nadvládu. I když Britové slibovali pomoc při obnově země, vzájemná zášť a nedůvěra mezi oběma národy přetrvávala dlouhá desetiletí.